pátek 21. listopadu 2014

...joga...



...třikrát hurá do světa volám, od prosince se opět vracím k lekcím jógy, zatím tedy jen jednou týdně, ale i tak se na všechny moc těším! věřím, že děti mé odloučení zvládnou bez potíží a od ledna už dvakrát v týdnu po 90ti minutách, ať stihneme i delší relaxaci :)

www.cvicenijogy.cz 


...úklid...



blog je fajn, jako vzpomínkové místo pro děti, jako uložiště fotek i jako uložiště myšlenek. mám toho v hlavě nějak moc, tak to tam trochu poklidím

...pokora
téma pokory se ke mne dostává poslední dobou podivně často, před několika týdny, když jsem byla vyčerpaná, proč v noci kvůli dětem nespím, jsem si napsala na malý papírek větu: "POKORNÁ BUĎ" následoval výčet několika bodů zač jsem vděčná...
abych si to pamatovala, přijde mi, že pokud člověk nemá velké problémy, tak si z těch mrňavých udělá pořádné, ať se má teda čím trýznit /umím si užívat své štěstí?/
okolo mne se poslední dobou vynořuje mnoho příběhů, které ve mne pocit pokory vyvolávají, cítím vděk...tolik úžasných párů, k nimž duše miminka nepřichází, mnoho nemocných dětí, nemocných matek, odcházení ve stáří...
na konstelacích hraji roli...pokora..opět to téma. asi bych ho měla ještě více zapracovat do svého života
teď mne napadá jak...každý večer při uspávání dětí, budu povídat, za co jsem ten den byla vděčná, dnes začnu!

...umím být šťastná
být flegmatik, tak je mi hej...já jsem perfekcionista, vlastnost je fajn, když je pod kontrolou, ale občas ujedu a touha po té tzv. dokonalosti je nebezpečná. vedle pokory téma, které se okolo mne dost motá...přijetí sebesama, i když "ujedu" a chovám se jinak než bych dle svých přísných norem měla. chci jednat s dětmi dle respektujícího přístupu, nechci křičet, v žádném případě nechci děti "výchovně" plácat, nechci je nikam zavírat, když dělají co mne není příjemné...jsou chvíle, kdy to prostě nedám, zakřičím, zavřu se do ložnice. pokud takto reaguji, hned vysvětluji své chování, omluvím se, ale velmi dlouho se kvůli tomu cítím špatně, vlastně kolikrát večer usínám s tím, zda jsem dnešek "zvládla" dle svých norem a když ne, snažím se situace přehrávat, analyzovat, omlouvat se.
proč si nedovoluji udělat chybu?
přijmout sebesama i v tzv.nedokonalosti?

každý jsme se přišli s nějakými tématy ke zpracování a situace, které jsme kdykoli ve svém životě nepochopili, neporozuměli jim, tak si je znovu prožíváme - abychom to tedy zkusili na vlastní kůži, když ale ani po prožitku nechápeme, tak přijde situace podobného charakteru další a další..dokud ta hloupoučká osůbka nepochopí...proto teď o sobě přemýšlím...

...milý jane...



...včera jsi oslavil dvouměsíční pobyt mezi námi :) 
...jsi úžasný, chápavý, spokojený, miluješ neustálý kontakt /ještě, že máme dost šátků na nošení/, v noci spíte s májou každý s hlavou v jednom podpaždí v totálním kontaktu, rád potřebu, jako správný aristokrat, konáš mimo své hnízdo, aneb bezplenkovka zase boduje, zbožňuješ koupání s májou /pokud ti tam tedy nekaká/, máš rád, když si povídám s májou, temně modré oči ti asi zůstanou...

...bude sranda až si tento blog budete, mé drahé děti, pročítat za 15 let :)