YOGAJA: září 2014

Týden po narození

Kudy vede cesta? Když jsem v březnu 2012 zjistila své první těhotenství, byla jsem naplněna štěstím, užívala si bez problémového těhotenství, navštěvovala všechny vyšetření, zároveň chodila k porodní asistence, kterou jsem chtěla u porodu, s miminkem povídala, chodila na procházky. Opravdu krásně prožitý čas příprav, má touha rodit doma se nenaplnila a já porod Máji prožila z velké části doma a závěr v kadaňském CAPu, Máji cesta na svět trvala vcelku dlouho, byla jsem stále s partnerem, kontrakcemi procházeli spolu, Mája se narodila na porodní stoličce 13.12.2012 v 00,42h. Pár hodin po porodu jsme šly domů, v té době to byla pro mne asi nejvíce možná forma přirozeného porodu, ač došlo na pár věcí, se kterými jsem nesouhlasila. S Májou si od narození užíváme všech niancí kontaktního rodičovství, od plného nošení v šátku, bezplenkovou metodu, spaní v rodinné posteli, respektující přístup… Mateřství mi přineslo největší motivaci stát se lepším člověkem, vymanit se z řetězů předchozích generací, ponechat je s respektem za mnou a jít svou vlastní cestou. Děkuji za Máju, že mi dala mnoho lekcí a stále ještě dávat bude!

Když byl máje rok a měsíc přesně dala nám důvěru další bytůstka, počítání plodných dní se neukázalo jako vhodná forma antikoncepce, miminko k nám opravdu hodně chtělo. Zjištění těhotenství jsem si nechávala asi týden pro sebe a moc si to své tajemství užívala, partnera překvapila jednoho pátečního večera, že svatbu budeme muset odložit neb se v létě nevejdu do šatů. Pár týdnů únavy a mírných nevolností přešlo jako voda a já si moc těšila, tentokrát jsme se vyhnula většině vyšetření a zůstala v péči stejné porodní asistentky jako u prvního porodu. Prošla jsem jen krevními testy na genetické nemoci, dvěma utz a omylem jedním monitorem. Žádný obvoďák, zubař… Byla to paráda! Miminko rostlo, bříško taky, stále jsem měla své lekce jógy, stihla kurz tantrajógy, užívala dní s dcerkou. Na miminko v bříšku jsem se nesmírně těšila, ač jsem stále zůstávala napojená na Máju, která potřebovala hodně pozornosti. To, že mezi nás přibude chlap, jsme tušili, nakonec druhý utz jsem neodolala a nechala si myšlenku potvrdit. Vnímala jsem ho, cítila i jeho osobnost, viděla ho.

Otázka místa porodu visí ve vzduchu, partner ví, o mé nenaplněné touze rodit doma, mlčky přecházíme, vím, že s tím nesouhlasí. Moc o tom nemluvíme, prošlo pár bouřlivějších debat, pár klidnějších. Očividně oba očekáváme, že ten druhý jen tak mimochodem změnil názor.

Snila jsem o rychlém porodu, při kterém ani eventuálně nestihneme do porodnice dojet, netušila jsem, že se mi to nakonec vyplní.

Že se Janík narodí dříve, jsem tak nějak tušila, asi týden před narozením začínám křečkovat, dělám zásoby potravin domů, velmi si užívám našeho času s dcerkou, ještě v úterý jsme zvládly společně zdolat vrchol Oblíku a nastává středa – den, kdy nastupuji do 38tt a porod doma se tzv stává přijatelným pro PA, večer si ještě s holkama zatancujeme na tantrajóze a já miminku oznamuji, že může přijít. Ráno ve čtvrtek se budím s teplotou, průjmem, nechutenstvím, no zvláštní, takže zase vzkazuji do bříška, že teda jako takhle ne, že v tomto stavu nechci rodit, partner si musí vzít volno, aby se staral o Máju. Až teď mi dochází, jak jsem mu příchod na svět podmínkovala. V pátek je lépe, i když slabo. Partner večer odjíždí na oslavu svatby kamaráda, Máju uspávám už v půl deváté a jdu též spát. Po hodině a půl spánku mě probouzí zvláštní lupnutí a příjemné teplo po nohách, v polospánku si říkám, že to jistě není plodová voda, asi živý sen, vnímám její vůni a zpod zavřených víček přemýšlím, co se děje. Sahám pod sebe a dochází mi, že se mi to nezdá! Prchám do koupelny, sedím na záchodě, voda odtéká a já se začínám třást, tak a je to tady. Jak se uklidím, volám partnerovi, ať dorazí domů, trochu jsem ho vyplašila. Přijíždí, já vysouším postel, Mája stále spí. Povídáme si a je se pořád nemůžu ztotožnit, že porod opravdu započal. Začínám pociťovat slabounké kontrakce, volám Verča, říká, ať se ozvu, pokud budou sílit, jinak mám jít spát. No jdu si lehnout, po chvíli vstávám, jdu vytřít byt…třeba pohyb pomůže…porodit do rána by bylo fajné. Nic moc se neděje, jdu spát a usínám, budí mne dcera, jdu udělat snídani…kontrakce nikde. Jsme doma, jdu si zabalit věci do porodnice, poklízím, vařím, hraju si s Májou, kontrakcí je málo, slabé, nepravidelné. Ozvy chodí co dvě hodiny kontrolovat Katka, která se učí na porodní asistentku a Verču doprovází. Miminku se daří dobře, energie mám mnoho, doma vše připraveno, prolévám se yogi čajem, maliníkem, k obědu pizza s chilly, homeo na povzbuzení stahů co hodina, později jím homeo snad každých 15 min /sepia/, kojím Máju, trochu to ke stahům pomáhám.

Kde budu rodit? Otázka stále visí ve vzduchu…

Okolo 18h přijíždí Verča, jsem ok, miminko také, Niki s Májou jsou venku. Zprávy od Verči nic moc povzbudivého, otevřená na 2cm, miminko by klidně mohlo být níž, pokud bych prý jela do porodnice, rovnou mě napíchnou na atb. Prognóza taková, že pokud neporodím do šesti do rána, odjíždíme do Kadaně, kde ale vzhledem k brzkému odtoku plodové vody mi porod vyvolají. Fakta…bolí. Takže po ráně, dostávám homeo na uvolnění psychických bloků, povídáme, proč miminko pustilo plodovou vodu a dál nic, proč si otočilo zádíčka… Verča radí, sbal nikiho a máju ať jdou spát k babičce, mé napojení na máju je příliš silné, bráním tím v rozjetí porodu. Jdu do horké vany si vše zpracovat, hlavou se mi honí strachy z medikamenty vedeného porodu, z toho že mája bude spát jinde atd…slzy čistí, kontrakce jsou patrnější. Přichází niki s májou, pláče, že chce ke mne, holky si jí odvádějí ke knížkám, máme prostor probrat vše, na co nebyl čas doposud. Porod vytáhne mnohé nezpracované. Pláču, není to tak jak jsem chtěla, pláču…uvolňuji, niki se mne snaží rozptýlit, nechci rozptýlení ale zůstat ve svém hlubokém ponoření. Docházíme k domluvě, půjdou spát k jeho mamce a holky mu budou co 30min psát, jak jsem na tom, do tří hodin mám prostor porodit, pak chce odjet do Kadaně. Opouštím vanu, pomáhám jim sbalit, s májou se ani neloučím, pláču. Holky zůstávají v obýváku, já si beru notebook s hudbou a jdu si udělat hnízdo v ložnici, je asi 20h. hraje Maok… tichůčko letím do světla…tichůčko letím do světla…pomalu plávám na vlnách…pomalu plávám na vlnách… věděla jsem, že to budu chtít slyšet. Holky kontrolují ozvy, daří se výborně, postup otevírání neznám, kvůli případné infekci nevyšetřujeme. Kontrakce sílí, co 5 min další, velmi je vítám, vypadá to, že porodím doma! Maliník, homeo, ut-tonikum, další, svlékám se, oblékám se… jsem opřená na kolena, lokty na křesle. Holky odcházejí, asi na 20min se slovy a teď to rozjeď, potřebuješ být sama. Měním na devu, gayatri mantra mne provázela i porodem máji. Kontrakce pěkně vydýchávám, hlavu mám na nikiho polštáři, jeho vůně mi pomáhá, kontrakce sílí, pod zadkem mám obsidián, kámen vyvrhnutý matkou zemí, v rukách drtím gagát, kámen s dutinkami…tam ať odchází přebytečná bolest… v kontrakci ho mnu v dlaních, na čele a v kříži. Chci ho zakopat do země spolu s placentou. Holky se vrací, jen tichá kontrola ozev, nechávají mne svému osudu. Je možná tak půl desáté, ač na hodiny koukám, jsem mimo čas. Kontrakce časté, hodně, možná co tři minuty, pálí, pálí mne podbřišek a bedra, neskutečně, jak polévaní horkým olejem. Opakuji… otevírám se ti…před očima vidím děložní hrdlo, jak se rozvírá jak lotosový květ. Mezi kontrakcemi se vracím k porodním příběhům Lucky Groverové, velká inspirace. Vydýchávání se mění v důrazné hučení, nemohu se hnout…dostávám se do křečovitého stavu, v kleku opřená o křeslo, neschopná povolit. Hlasový projev je výraznější, přichází Verča, teď už vím, že jí potřebuji. V kontrakci masíruje, příjemné, trochu ulevuje…dostávám se mimo naladění, začíná mít pocit, že nestíhám se sílícími kontrakcemi. Že je to prostě tak rychlé, že nedokážu držet krok. Navrhuje vanu, mám strach, že tam ani nedojdu, než tam dojdu, mám další dva stahy…chodí dva…kratší velmi silný, delší pauza, dlouhý trochu méně silný, ale za ním hned ten extra…visím na žebříkovém topení, nahřívají se tam červené ručníky, nemyslím, už vím, co je to když nemusíte při porodu vůbec myslet a je to úžasné. Svítí jen dvě čajové svíčky, v naší mini koupelně a vaně jsme nacpaní ani nevím, jak. Klekám do vany, horká sprcha na bedra pomáhá bedrům, ale né břichu…napouštíme, voda pomáhá neskutečně...dovoluje mi povolit se mezi kontrakcemi, což na souši nešlo. Kontrakce na zádech, ne, tak to opravdu ne, za hlavou mám plyšového hada, je mi v rámci možností dobře. Sprchuju si spodek, příjemné. Ptám, že jak dlouho, vracím se do hlavy, potřebuji povzbuzení, cítím neskutečnou intenzitu stahů. Verča tedy na mou žádost vyšetří – 7-8cm. Jak dlouho se ptám, to může být různé, 15min, hodina… Chci, ať zavolají Nikiho, ať rychle přijede. Přepadám na bok, další kontrakce, ruku mám přímo na zadku, cítím, jak se mi rozvírá, říkám to Verče, kontrakce síla, padlo několik nehezkých slov, jen ať se hrdlo uvolní, hučím, poplakávám, trochu naříkám, hlasový projev rozhodně nebyl tichý. Sousedi prý nic neslyšeli. Když porovnám pár videí, co jsem viděla s orgasmickým porodem, v klidu a tichu...ten můj byla spíš pěkná vichřice divoženky. No co, každý rodí dle své nátury. Další kontrakce tělo opravdu tlačí, dlouho, síla, smršť, kříčím, ruku mám stále dole. Ptám se, kde je, slyším dveře, oči nejsem sto otevřít, do tmy hledám ruku nikiho. Další kontrakce, dělá na mne pšt, to fakt nejde, dostávám ze sebe mezi tlačícími skřeky slovo ticho, křičím „naprázdo“, zvuky ani nevycházejí, dva dny mne pak bolí v krku, stále ten samý stah, vlna tlačení a hlavička prošla. Přišel na poslední chvíli, Verča uvolnila pupečník okolo krku, proč jsi ho tam měl? Další vypouzí tělíčko do modré vody prosvícené baterkou. Okamžitě si ho beru na sebe, pláču, mazlím se, je kluzký, má na sobě hodně mázku…

Jan …narozen 37+4. Od odtoku plodovky za 25h, od kontrakcí za 2,5h na tři zatlačení.

Rozhlíží se, popláče, zakucká, masírujeme, porod byl na něj velmi rychlý, nestihl vypudit všechnu plodovku z těla. Je krásný, čistý, růžový, v porodnici by měl desítky. Voda pomalu odtekla, máme na sobě nahřáté ručníky, pupečník dotepal, přestříháváme, placenta se odlučuje, s kontrakcí odchází, Verča jí kontroluje a ukládáme do lednice. Janíka si bere Niki, vyhříváme ložnici, holky mi pomohou se osprchovat a do postele, je mi skvěle! Pokládáme si ho mezi sebe, ptám se na Máju, spí. Janík se přisává, prsa má rozkojený od Máji, má to snadné. Občas pokucká, ublinkne. Máme asi 2h klidu, holky vedle vše uklízejí. Verča mi promačká břicho, děloha se vrací, měří tlak, poslechne Janíka, omrkne poranění a nic nenachází, že by balonek epi-no fungoval. Asi ve dvě se loučíme. Mám neskutečnou žízeň, piji asi 2 litry ledové vody s citronem, později hovězí polévku, ta chutnala. Tak nějak usínáme, v naprostém klidu, na kožešince, nahatí, přikrytí, beze strachu, v harmonii.

Budíme se okolo osmé, voláme babičku ať s májou přijde, mezitím Janíka omyju, smolka odchází. A velká sestřička se přichází podívat, vnímá tuto sváteční náladu, klid. Komentuje slovy „miminko“ a prohlíží si ho, mazlí se se mnou. Přijíždí moje mamča, no čekala jsem, že po domácím porodu už jí neuvidím, ale přijela to neskutečně skvěle. Zůstávám jen s ní, ostatní odjíždějí nakoupit pořádnou snídani, jdu se osprchovat, namažu si různé části těla, různými olejíčky a zase ulehám. Janík je velkou část dne bdělý, Mája divočí, ano upoutává pozornost. Snažím, se mírnit se se slovy – potichu, opatrně, pomalu, nelítej…vím, že ten náš divoký ďáblík nesnáší kontrolu. Chci, aby změna pro ni byla co nejsnesitelnější. Večer přichází Verča na kontrolu, Mája má zvláštní strach, pláče…jak pláče ona, pláče Janík… jsem v pořádku, odcházejí a já jsem ráda, že mohu jít máju kojením uspat, janíka hlídá niki.

V dalších dnech se krásně sžíváme, tandemové kojení si nějak v sobě srovnávám, nejprve nechci máju kojit více než na uspání, ale nakonec se domlouváme, že se bude kojit na druhém prsu, když kojím Janíka, abych měla přehled jak malý pije, problémy s nalitím prsů nemám, mája je výborná odsávačka, je sranda jí pozorovat, jak hltá mléko, pak krká, jak chlap v hospodě. Pomáhá, když jí berou babičky ven, já doma nejsem schopna jí dát tolik pozornosti, co byla zvyklá.

Janík se narodil 20.9.2014 v 22,37h, ze soboty na neděli, v pondělí mi dětská domlouvá patičkový test, jediné s čím souhlasím. Přicházíme tedy na novorozenecké, dr se zdá vcelku milá, jen na test musíme přijít až další den, neb je brzo, zmiňuje jen lehké zarudnutí pupíku. No hold ještě v úterý jednou…ať žije klidné rané šestinedělí, že…

V úterý čekáme, docela dlouho, bolí mne spodek, je mi vedro. Přichází, s jinou náladou, vybalujeme janíka a první co tak vyjede, že má jistě blabla nemoc, nedostal vit K po porodu, nikiho se ptá, jak na to přišla, komentuje, že má červnou půlku hlavy a tváře, to už se na ní obořuji já, že tady půl hodiny čekám a byl tou stranou v šátku… svlékáme.. HA vyjede tady to máme počínající žloutenka, vyslechneme si, jak strašný to může být. HA nedostal K, vykrvácí, pak dodává, že to vlastně nikdy neviděla, straší nás modřinou co má u zadečku, která je pravděpodobně pigmentová. Začíná mne dostávat do stresu a strachu. Přicházejí sestry změřit žloutenku…prý ukázkové hodnoty. Jen má žlutší bělmo. Niki s ní sepisuje zprávu, neb nám na matrice nevěří, že jsme porodili dítě. Datluje asi dalších 40min, sestřičky se zájmem vyzvídají o porodu doma, nošení v šátku, nacházím pochopení. Nakonec jsme domů přijeli za 3h, já třetí den po porodu, kdy mám ležet. Niki jede na matriku, ve zprávě chybí údaj, že já jsem ta kdo porodil…to už jsme nasraná, unavená a vše možné. Další den musím na gyndu, aby mi napsal potvrzení, že teda dítě není v břiše, na to nám konečně dají rodný list. Mezitím přichází naše dětská, zhrozila se nad modřinou, co mu provedli na patě, prý mu to bude zatěžovat játra, nasazujeme několik homeo.

Sečteno a podtrženo, porod doma je úplně jiná kategorie prožitku a vnímání rodivé síly ženy, velmi mne to posílilo, nemám strach v péči o janíka, ale systém je hrozný…v prvním týdnu po narození jsem, druhý, třetí, čtvrtý den musela být 3h venku na nohách…toto není normální. Partner lítal věčně venku, telefonoval, místo toho, aby si užíval této posvátné atmosféry. Až teď zjišťujeme, že matrika nic po nás ze zákona chtít neměla, že patičkový test jsem mohla udělat u porodní asitetnky…

…no vše je a bylo, tak jak má být. A já velmi děkuji za možnost prožitku, který jsem potřebovala!